Termíny víkenďáků a vícedenních výcviků
K výcviku ohařů jsem se dostal tak, že se na mě obracelo stále více lidí, kterým mě doporučili spokojení žáčci s retrívry, nebo je oslovil zcela jiný způsob loveckého výcviku.
Většinu lidí zajímalo, zda lze učit ohaře hrou, zda výcvik musí být zcela odlišný od jiných loveckých plemen. Hodně zájemcům se nelíbily metody výcvikových škol ohařů. Upřimně všem odpovím, že ano – výcvik ohařů má svá specifika a je třeba jiného přístupu, než třeba k retrívrům.
Pod jiným přístupem si ale nepředstavuji zažité mýty typu : nechat štěněti „dětství“ a v roce cvičit „pořádným“ parforsem, aport je třeba cvičit násilím, chůzi u nohy třeba učit proutkem a podobné nesmysly a hrůzy !
Představuji si pod ním větší důslednost, preciznost, pomalejší postup, poctivý přístup, větší nasazení a více času pro zvládnutí cviku.
>> Fotogalerie z výcviku ohařů<<
Ohaři jsou psi mající určitě větší temperament, výdrž, a rychlost, než všechna plemena retrívrů. Určitě se nějaké cviky učí déle. Ale jsou to stále psi – psi, které je možné cvičit tak dobře, jako služební plemena ovčáků, dobrmany, nebo rotwailery – tedy s láskou, formou hry, pozitivním výcvikem. Jsou to také psi, které jde stejně jako ostatní plemena velice rychle „pokazit“ drilem a nepřiměřeně tvrdým výcvikem – tolik oblíbeným v ČR.
Před lety jsme byli zcela zamítání s „výcvikem hrou“ u retrívrů, dnes o této metodě pochybuje málokdo – bohužel jen u retrívrů. Byla by obrovská škoda to všem neukázat u ohařů …. hlavně pro samotné pejsky … čím více ohařů si bude užívat výcviku hrou se svým vůdcem, tím lépe. Ještě nikdo mi neukázal, že násilím naučil psa něco lépe, rychleji, nebo dokonce, jak se snaží všichni ospravedlnit své nesmyslné metody – spolehlivěji….
Právě okřídlené spojení slov „JISTÝ APORT“ „DOCVIČENÝ APORT“ vyvrací sami vůdci se svými psy na loveckých zkouškách … „ti nejlepší“ z nich aport přinesou s takovou nechutí a strachem, že je vidí i ten, kdo nikdy psa nevlastnil … stáhnuté uši, sklopené hlavy, stáhnutý ocas pod břichem, přikrčená pomalá chůze, nechuť k návratu s aportem k vůdci, otáčení se od vůdce, jeho obíhání … to není vizitkou dobré práce se psem a už vůbec nevypovídá o krásném vztahu vůdce x pes.
Jistě se najdou lidé co se dmou pýchou nad takovým výkonem, a rozhlíží se vítězně kolem … Já bych se za takový výkon styděl … styděl sám před sebou. Právě takové zážitky z honů a lovecké praxe mě přemluvily k tomu, abych se přes velkou časovou zaměstnanost začal věnovat i výcviku ohařů.
Videíčko z našeho víkenďáku pro všechny, kteří přemýšlí, kdy s výcvikem začít. Co dokáže malinké dobře socializované štěňátko, milující svého vůdce je téměř neuvěřitelné. Gejla s obrovskou radostí přináší pernatou, dělá dohledávku a dokonce i vlečku, krásně se učí práci u nohy ve velkém kolektivu i přinášení dummy launcheru. Nejkrásnější je učit vše od malinka – hrou – štěně si zamiluje tuto hru na celý život. Velkou chybou je začít v pozdním věku.
Co nejdříve, nejlépe ve štěněcím věku začínáme s přivykáním střelbě, aportu spojeným se střelbou a sledováním dopadu kusu, práci ve vodě a samozřejmě s nácvikem vystavování a klidů (steadiness)
Lovecký výcvik v Brně – těší nás, že za námi jezdí i štěnda z Prahy 🙂